QUO VADIS Kam kráčíš?
Rozum, duše, duch a tělo – jdou stejným směrem?
Je doba, kdy se se všemi návody, jak plánovat náš život, jak si stanovit cíle a jak žít, roztrhl pytel. Zjiš’tujeme svoje silné a slabé stránky, jaké jsou příležitosti nebo hrozby a určitě je to dobře, alespoň někdy. Zapomíná se však na zásadní a dost důležitou věc. Tyto úkoly a plány, kam chceme jít většinou dělá náš mozek, který přesně a racionálně vidí naši cestu, kudy by se měla ubírat, co je pro nás dobré, nebo kdo je pro nás vhodný. Dost často pak zjistíme, že takto jednoduše to nefunguje. Ti, co to nevzdali po prvním pokusu tak nějak tuší, že máme ještě emoce a když tam není ten “feeling” většinou to nejde vůbec.
Kdy dosahujeme toho, čeho chceme? Kdy se cítíme šťastní? Kdy nám svítí oči a víš, že “this is it”? Když dokážme poslouchat a dopřát všem 4 aspektům naší bytosti (rozum, duše, duch a tělo), to co potřebují.
Rozum
Co potřebuje? Bezpečí a jasný úkol, kterému rozumí.
Rozum vždy řeší úkoly na základě porovnání s minulostí. Vyhodnocuje staré zkušenosti, to co už zažil, co už zná, většinou nemá rád nové věci, protože mu to mění systém a nedůvěřuje mu. Důveřuje tomu, co je prověřené, ikdyž je to špatný návyk. Potřebuje být prostě v bezpečí – známého prostředí. V rámci plánování tudíž potřebuje jasný, meřitelný a objektivní cíl, takový kterému rozumí a za kterým se může vydat. Ovšem i rozum potřebuje odměnu za to, že se tolik nadřel. Potřebuje občas vypnout. V případě, že jej přetěžujeme pernamentně, dostává se do režimu “ vypnutý” stálé. Nevytváří nové nápady a ani nemá energii na další akci.
Duše
Co potřebuje? Štěstí, harmonii a lehkost.
Duše je ta, co chce odpočívat, jet na dovolenou. Chce si koupit ty další nové šaty nebo to auto, které vůbec nepotřebuje. Je to ta, která nejde vidět, ale která bolí, když na ni často zapomínáme, když se neptáme, co potřebuje. Naše emoce jsou řečí naší duše. Pokud popustíme uzdu a neřídíme vše jen hlavou a posloucháme, to co opravdu potřebujeme, máme najednou energii, svítí nám oči, máme radost. To je motivátor, který nám duše poskytuje, pokud je šťastná. Jsou to ty situace, kdy nám jde vše lehce, protože víme, že jdeme správným směrem, kdy nám i okolnosti “samy pomáhají”.
Tělo
Co potřebuje? Zdraví, péči a abychom si ho vážili.
Na tělo v tomto procesu nejvíce lidí zapomíná. Přitom tělo, pro lidi, kteří jej vnímají, je ten největší ukazatel. V těle cítíme, když se nám něco nelíbí, necítíme se tam dobře nebo je nám někdo nesympatický. Vnímá podprahově mnohem více věcí, než si dokážeme připustit. Mnozí na něj kašlou, nechají jej bolavé, neohybné a nešťastné, jelikož není čas. Do té doby než se tělo zhroutí a řekne dost, protože toho má “plné zuby” a člověk si za obyčejných okolností nedá říct. Přitom tělo nám dává tu energie, ten drive, tu sílu, kterou potřebujeme na všechny věci, které bychom chtěli uskutečnit. Dejte mu občas pauzu, chovejte se k němu slušně a s úctou, ono vám to vrátí.
Duch
Co potřebuje? Realizaci. Rozvoj.
Co je to “duch” a zda-li něco takového existuje, o tom vedou polemiky různá náboženství po staletí. Z mého pohledu je to vyšší síla. Duchovní síla, která občas mění věci tak, jak nechceme, abychom následně pochopili, že to tak mělo být :). Vyšší síla má občas s námi určitý záměr a tím největším je seberealize. Realizovat něco, co je hluboko uvnitř nás. A někdy tomu prostě neutečeme, ikdyž se občas dost snažíme. Proto se nám občas dějí věci, kterým na první pohled tak úplně nerozumíme. Postupem času zapadnou do „skládačky“. Je to taková ta cesta zima, zima, přihořívá, hoří. Když jdeš správně.
Takže, jak to je? Jdou „všichni“ stejným směrem? Pak klidně vesele plánujte, na 3 měsíce, na rok, na 3 roky. Plánovat je fajn, jen nezapomeňte, že občas přeceňujeme krátkodobé plány a podceňujeme ty dlouhodobé :). A že někdy se ten směr může otočit o 180 stupňů a není to špatně :).
MŠ