MOSCOW NEVER SLEEPS
Původně to měl být veselý článek o mých přešlapech a nástrahách tohoto velkoměsta.. O začátcích, kdy nikdo nerozuměl mně a já nikomu :), kdy pro mě azbuka byla spíše seskupení obrázků. O působení na velvyslanectví, o vydávání knížky, o vysokých lodičkách a drahých šatech, které jsou všudypřítomné. O drahých barech, o pozlátku a odvrácené straně toho všeho. O těch nejlepších kavárnách a restauracích. O chrámech a dlouhé historii – občas dost pohnuté. O lidech, kteří toho vydrží neskutečně mnoho a kteří mi velmi pomohli. O víře. Ale to asi jindy… Realita mometálně není vůbec veselá. Já jen doufám, že se to změní….
Žít v cizím státě je samo o sobě vždy výzva. Není to jako když člověk přijede na měsíc na “dovču”. Člověk pocítí realitu. No a Rusko – to se nedá pochopit – to se musí zažít. Za 4 roky jsem to stejně nepochopila. Žije se tam vabang. Hodně se slaví, ale zároveň i propady jsou mnohem těžší. Když nejsou objektivní důvody, musí se vytvořit :). Moskva je město, kde je možné vše – v dobrém i ve zlém. Byla jsem v různých ruských městech, ale Moskvu znám nejvíce. Koupit si o půlnoci v autosalonu auto, zajít si v 11 hodin večer na manikuru, stát ve 2 ráno v zácpě na 6-ti proudé silnici, kupovat ve 3 ráno stromeček na Vánoce v Ikei – i v tuto dobu přeplněné – everything is possible.
Proč tohle všechno? Proč se to všechno tak rychle točí? O sociáních jistotách se moc mluvit nedá. Na podpoře nevyžijete ani jeden den, tedy alespoň v Moskvě. O to víc jde cítit určitá soudržnost. Rodin, komunit atd. Na druhé straně, šetřit neumí skoro nikdo. Nůžky se rozevírají čím dál více. Bohatší bohatnou a chudí chudnou. Myslím, že nikdy ani šetřit nebudou – nikdy se to neučili a nevěří systému. Proč asi. Rodiče mého kamaráda za svůj život 3x ztratili veškeré úspory – změna režimu, nestabilnost měny atd. Když rubl skokově oslabil v roce 2014, poprvé jsem viděla tuhle šílenost. Fronty u obchodů na cokoliv. Auta, elektorniku, drahé oblečení – vše co má „hodnotu“. Teď je situace jiná. Zdroje docházejí a asi musí přijít změna. Protože jinak je to „a po nás potopa“.
Znepokojuje mě aktuální situace, nejvíc proto, že tam mám stále hodně přátel, které již v podstatě považuji za svou rodinu. Už je to více jak 3 roky, kdy lidé, kteří se snažili něco měnit, rozvíjet – postupně odcházejí. Nevím, jak tohle bude pokračovat. Nechci se pouštět do politických debat. Kdo si co zaslouží nebo nezaslouží. Co je potřeba změnit. To určitě není moje parketa.
MÍT EVROPSKÝ PAS. K NEZAPLACENÍ.
Jedno vím ale jistě. Vím opravdu dobře – co znamená mít evropský pas. Co znamená evropská jistota, historie, kultura a svoboda. Možná si na to pohodlí, jistotu a dobrý život začínáme zvykat. A taky na to dost možná dojedeme. Nebo?
MŠ
Ps: Nejvíc miluju most u Chráma Christa Spasitelja, bruslení v Parku Gorkovo, dortík v cukrárně Pushkin a Tretjakovskou galerii. A taky všechna divadla, dům muziky atd. Krásná květinářství a rychlocopy. Tak to asi jindy :).
